Skromnost je často zmiňována jako velká ctnost. Nechci se o tom přít, sám mám blíž k této vlastnosti než k jejímu opaku. Byl jsem vychován v obyčejné rodině, nikdy jsme toho moc neměli, ale ani jsme nijak nestrádali. Často mi bylo vštěpováno, že je potřeba být skromný, nebýt nenasytný, nevybočovat z řady apod.



Jednoho dne jsem se ale zamyslel, co všechno tato skromnost může způsobit. Pokud se stanete až moc skromní, dostanete se do stavu, kdy nebudete nic chtít. Spokojíte se s tím, že máte plat jaký máte, jste rádi že si vás všimne alespoň nějaká holka(i když vskrytu toužíte po její kamarádce), budete bydlet v domě, ve kterém být nechcete…

Myslím, že tudy cesta taky nevede. Stále více se mi zdá, že nic není tak černé nebo bílé a zlatá střední cesta je tou správnou cestou pro život. Takže skromnost je určitě dobrá vlastnost, ale nic se nesmí přehánět. Mějte i veliké sny.