Nedávno jsem zhlédl zajímavý film(Vzepřít se obrům), a zapamatoval jsem si jednu pasáž. Byl v ní citován příběh z Bible. Nepamatuji si přesné znění, ale byl o tom, jak se dva rolníci v čase velkého sucha modlili k Bohu o déšť, ale jen jeden šel a připravil pole. Který myslíte že víc věřil v Boha?



A z toho mi došlo že s penězma je to u většiny lidí úplně stejné. Chtěli by peníze, a až je budou mít, tak potom se rozhodnou, co s nima. Plány samozřejmě jsou, asi každý z nás by věděl jak utratit milión. Ale kdo z nás opravdu přijde do salónu vyzkoušet si auto, které si pak koupí, změřit ledničku, jestli se mu vleze do kuchyně, nebo připravit smlouvy pro investování do fondů apod?

Právě poslední příklad mě osobně zarazil, když jsem si jej uvědomil. Často se mi stává že v hlavě mám obraz co chci udělat(dost mlhavý), ale nejsem připraven jednat. A když přijde ona chvíle, nejsem schopen reagovat svižně. A tak čekám peníze, že je budu investovat, ale nejsem připraven, takže jakmile přijdou, nechám je na účtě, že se o ně postarám později. Později často bývá i nikdy, v lepším případě do roka.

Na základě toho jsem se rozhodl, jak budu nakládat s penězi. Připravil jsem smlouvy, určil procentuálně co s penězi podniknu a teď už jen počkám až se peníze ukážou.

PS: Myslím že v pozadí „nepřipraveného pole“ je buď nezájem lidí o peníze(i když často tvrdí opak) nebo fakt, že nevěří že nějaké peníze získají.